Vyrůstala jsem v Železných horách a nejvíce času jsem trávila u babičky a dědy. Babička pro mě byla velkým vzorem. Naučila mě plést, háčkovat i ručně šít. Byla velmi precizní a kreativní, elegantně se oblékala. Vše, co nosila, si sama ušila. I děda byl mým velkým učitelem. S ním jsem také pletla, ale pro změnu košíky a pomlázky.

Chtěla jsem pokračovat v odkazu své babičky, proto jsem vystudovala oděvnictví se zaměřením na dámskou módu a spodní prádlo, časem i pánskou módu. Po škole jsem čerpala zkušenosti v mnoha krejčovských dílnách v Pardubicích, Čáslavi, a nakonec i v Praze.  A zde jsem už zůstala.

Převážně jsem šila z vlny, kůže a dalších přírodních materiálů, což mi bylo sympatické. Praxe v dílnách prohloubila můj smysl pro detail a kontakt se zákaznicemi mě bavil. Těšilo mě, že vždy odcházely spokojené. Problém byl v tom, že všechny dílny měly své vlastní katalogy nabízené módy a nemohla jsem tam uplatnit svou kreativitu. Šila jsem opakovaně již navržené kousky, zejména dámské kostýmy a šaty. Proto jsem dál hledala cestu, ve které bude kreativita součástí.